Little Honey Lucida Williamsová – recenze CD

By | 1 června, 2022

Lucinda Williams není tím, co byste nazvali plodnou umělkyní. Nabízí se však argument, že kvalita obecně trumfuje kvantitu, a to v tomto případě rozhodně platí.

Album otevírá optimistická Real Love, jejíž maková povaha pěkně kontrastuje s Williamsovým hlubokým a podstatným hlasem. Kruhy a X nás přivádějí na jih s jasným nádechem twang. Tears of Joy evokuje motownskou baladu 60. let. Little Rock Star má odstíny deziluze ve stylu Janis Joplin. Na Honey Bee si Williamsová může volně pustit svůj štěrkovitý pás a má pocit, jako by byla až do tohoto bodu držena v zajetí. Na Well Well Well jsou slyšet jednoznačné tóny Roye Orbisona a Johnnyho Cashe. Na If Wishes Were Horses můžete ve skutečnosti cítit agónii hlavní hrdinky, když prosí: „Pojď a dej mi ještě jednu šanci.“ Jailhouse Tears poskytuje vítanou novinku duetu. Na Knowing se opět přeneseme do dalšího desetiletí, toto připomíná toužebnou lidovou baladu ze sedmdesátých let – a pak se vrátíme do třicátých let na Heaven Blues. Rarity je nejexperimentálnější ze všech, s éterickými podtóny. Plan to Marry poskytuje nejkonvenčněji „hezčí“ melodii na albu. Úsilí končí u odvážného It’s a Long Way to the Top, který podrobně popisuje dlouhý a tvrdý život.

Cesta CD jako celku rozhodně působí jako progrese od pozitivních k melancholii a musíte si klást otázku, zda to není záměrné poselství tohoto umělce, jehož hlas je dokonalým prostředkem k zachycení těžkých časů, které tolik lidí zažíváte při vydání tohoto alba.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.